AK - Aktuální konflikty

Jak USA provětraly faldy Saúdům (a spol)

Spojené státy pokračují ve své nepředvídatelné zahraniční politice, tentokrát ovšem míří vcelku konstruktivním směrem. Jako by chtěl Barack Obama těsně před vypršením svého mandátu opravdu dostát své nobelovce…

Mohl to být unikátní summit diktátorů, pardon, Rady pro spolupráci zemí v Perském zálivu (GCC), s hlavním demokratem planety, ale nakonec se to zvrtlo. Nebyla na něj ta správná nálada. Pokazilo ji sbližování Washingtonu s Teheránem i slova někdejšího náčelníka amerického generálního štábu Mike Mullena, který krátce před tím prohlásil, že jaderná dohoda s Íránem „férověji vybalancuje americký vliv“ na Blízkém východě. USA podle něj totiž „potřebují přehodnotit veškeré vztahy v regionu, především vztahy se státy ovládanými sunnity. Sblížení s Íránem může proto vylepšit rovnováhu našich snah předejít sektářskému rozdělení.“ Admirál Mullen jinými slovy připustil, že se GCC, dlouholetí vazalové USA v arabském světě, snaží uzamknout Washington do nekonečné konfrontace s Íránem, což je sice v zájmu zmíněných vazalů, ale nikoli už v zájmu USA. Proč by ale USA musely dál setrvávat v alianci třeba se Saúdy a výměnou za jejich podporu v regionu mimo jiné útrpně přehlížet saúdskou „stopu“ například v 11. září? Proč by si USA nemohly „uvolnit ruce“?

http://www.literarky.cz/blogy/tereza-sp … udm-a-spol

Začalo to v dubnu chvatem při uzavírání dohod mezi Argentinou a Ruskem během návštěvy presidentky Cristiny Kirchner v Moskvě.

A pokračuje to 53 miliardovou $ investiční peckou při návštěvě čínského premiéra Li Kegianga v Brazílii při jeho první zastávce během zase další jihoamerické komerční ofenzivy plné sladkých metafor jako Liho projížďka pro čínské vlaky podzemní dráhy, které budou před Olympiádou 2016 jezdit v nové lince metra v Rio de Janeiro.

A kde v tom všem jsou USA? Nikde; členové BRICS Čína a v menší míře i Rusko kousek po kousku ale nezadržitelně nedělají nic menšího, než že restrukturalizují obchod a infrastruktury po celé Latinské Americe.

Tvrdá slova Merkelové na tiskové konferenci v Moskvě 10. května stejně jako její kyselý obličej po rozhovoru s Putinem by mohly mít velice reálné a závažné důvody. Německo čím dále více a více vypadá jako hlavní poražený v geopolitických pletichách jak Ruska, tak Ameriky. A to, i když nepočítáme Ukrajinu, která je hlavním bojištěm.

Není žádným tajemstvím, že nejdůležitějším zahraničně politickým cílem Ruska je už dávno rozvíjení úzkých vztahů s Evropou, zvláště s Německem. To není jen tradičním ruským cílem za obzorem při směřování k „westernizaci“ nebo faktem, že president Putin před tím pracoval v Německu, což mělo dopad ne jeho strategické vidění, ale je to i o základních lekcích historie.

Rusko s Německem v obou světových válkách skončily na opačných stranách a utrpěly nesmírné škody, zatímco USA a Británie z toho urvaly nevíce kořisti. Takže je snaha o rozbití tohoto vzorce jen přirozená. Bohužel každá z našich zemí se v první řadě a především ohlíží na své vlastní geopolitické zájmy a ty jsou často vzájemně protichůdné. A Německo se stejně jako před tím dvakrát chystá urvat si svou kořist krátkodobých zájmů v rozporu se svou dlouhodobou strategickou pozicí.

Poslední dobou se na veřejnost dostává stále více důkazů o tom, že teroristické skupiny jako třeba Al-Káida, které mají na svědomí útoky na USA, jsou ve skutečnosti napojeny na CIA anebo jiné vládní organizace.

Dalším takovým polínkem do ohně je David Steele, který byl 20 let ve službě námořnictva a je také bývalým členem CIA.

Na téma teroristických útoků řekl:

„Většina teroristů je falešných nebo jsou členy našich vlastních bezpečnostních organizací. V USA byl doposud každý útok nafingovaným.“

Pokud nebude rychle odblokováno aspoň 1,9 miliard eur (zisky ECB z nakoupených řeckých dluhopisů) a posléze další půjčka Řecku ve výši 7,2 miliard, země bude muset vyhlásit bankrot a na pořadu dne se reálně ocitne Grexit i jeho možné – řekl by nebožtík Brežněv – nedozírné následky. Už 5. června musí Atény zaplatit MMF 300 milionů eur, ale nechtějí tak učinit bez dohody s Bruselem, která zároveň musí být přijatelná pro Tisprasovu vládu. Za první splátkou mají totiž následovat hned dvě další (336 milionů eur 12. června, 560 milionů 16. června a znovu 336 milionů 19. června). V řeckém eráru takové částky skoro určitě již nejsou. Země se nyní podobá teritoriu poraženému ve válce a obsazenému cizí mocí, která si klade likvidační podmínky. Přijatelná dohoda není vůbec jistá, navzdory optimismu řeckých činitelů, optimismu, jemuž se vrchní německý financ Wolfgang Schäuble veřejně podivuje.

Zatímco analytici zkouší odhadnout, kdo je v Sýrii slabý článek, kde obnovené opoziční síly připravují nový útok na Damašek, nebo v Iráku, kde nedávno militanti Islamistického státu zabrali strategicky důležité město v západní části země asi 70 mil (112 km) od Bagdádu, tak ISIL zkusila v obou těchto zemích štěstí.

Nezabrali prostě jen Palmyru ve východní části Sýrie, nýbrž 22. května se jim podařilo získat plnou kontrolu nad celou pohraniční oblastí mezi Sýrií a Irákem. Dnes už kontrolují více než 53% území Syrské arabské republiky.

Nevím o žádném srovnatelném Velkém globálním projektu, který by se rovnal tomu, co se teď rozvíjí, když Čína kousek po kousku odhaluje více o Ekonomickém pásu Hedvábné stezky, tj. o infrastrukturní síti vysokorychlostních železnic. A teď už je jasné, že ta cesta bude lemovaná úplně novými velkoměsty, průmyslovými zónami, stavbami a nárůstem životní úrovně pro stovky milionů před tím ustrčených lidí. Důsledky hledání nové globální alternativy ke zbankrotovanému dolarovému systému jsou nesmírné. Číňané při dosahování konsensu nechodí kolem horké kaše. Projekt presidenta Xi Jinpinga na rozvoj nového ekonomického prostoru přes celou Eurasii od Pekingu až k hranicím Evropské unie, který odhalil během jedné ze svých prvních zahraničních návštěv ve funkci presidenta v roce 2013 v Kazachstánu, je teď znám jako Ekonomický pás Nové Hedvábné stezky.

Tento projekt se vynořuje jako nosný prvek renesance stavby infrastruktur, které budou transformovat celou světovou ekonomiku a na desítky let ji pozdvihnou. Pro ekonomický prostor zahrnující Čínu a Asii nedávná studie odhaduje, že během několika příštích let je zapotřebí 8 bilionů $ infrastrukturních investic, aby se tyto ekonomiky pozdvihly na moderní komerční a rozvojové standardy.

Američané prohráli bitvu o plyn a ropu na celou další generaci. Pokud tyto země uzavřou partnerství v rámci BRICS s Ruskem, Čínou a Indií, pak jsou dny petrodolaru sečteny.