AK - Aktuální konflikty

Mirku, zabijáci to ví instinktivně. Kdo není zabiják, nechá se pacifikovat i divokou kočkou. Kdo zabiják je, nemá proti němu šanci ani tele s poloviční hmotností a policejní psi telata obvykle nejsou (hmotnosti mezi 20-40kg). Hmotnostní převaha svalů a výšky je prostě značná výhoda. Tak to v přírodě bylo a je. U nás lidí se navíc násobí intelektuální převahou a schopností střetnutí rychle předem analyzovat a identifikovat slabá místa. Mnohem větší flexibilita zvolených způsobů a končetin boje v kombinaci s podřadným intelektem bojových plemen navíc dělá lidské protivníky pro tyto psy naprosto nepředvídatelnými.

Je to paradox, ale ve výskoku je pes absolutně nejzranitelnější. Zejména krátkoocasé a robustní bojová plemena když skočí, už let nemohou prakticky řídit, je snadné se mu dostat do boku a šikmým úderem na oko ho paralyzovat či zabít jedinou ranou (ano, reakční hmotnosti se sčítají, ovšem nyní velmi nevýhodně pro psa). Při výcviku se psovodi snažili přirozenou hopkavost čoklů potlačit. Nutili je na oběť vyběhnout. A to byli vlčáci, tedy psi, kteří ten let docela řídit mohou.

Navíc výcvik nebrat jako směrodatný, figurant se chová záměrně tupě, protože kdyby se psem cvičil jako při reálně obraně proti psu, tak byste toho vořecha podruhé na člověka zaútočit nedonutili. Takový by to pro něj byl "hezký" zážitek ;-) (Vím to z vlastní zkušenosti, než mně z cvičiště vyrazili, zmrvil jsem jim takhle dva krasavce).

Psi jsou užiteční pro pořádkové síly. Pro vypátrání dareby, pro jeho vyvedení z klidu, pro jeho zpomalení či imobilizaci, ale nejsou to prostě samospásní terminátoři, bez psovoda a jeho kooperace s ostatními členy týmu, to je jen pes, se kterým si dareba hravě poradí.