AK - Aktuální konflikty

Proč léčit? Pokuď přežijí prvních tři roky tak už mají antigeny, a jak jsem říkal, jíst za dva. Problémy jsou hlavně když se to nepodchytí včas, a když se to dostane během růstu.

Jinak to přirovnávání Ukrajinců ke psům je docela zábavné.

Jinak co se týká kříženců vlk/NO.
Podle všeho, se celá věc "zvrtla" po 68., kdy se otevřely hranice a k nám dorazil zde nový kmen "parvy".
A protože zmínění kříženci měli úzký gen základ, padali především ti velcí a silní psi a zbyli dnešní "podvraťáci" a ovčouni  se zadkem plazícím se po zemi.
Tedy slabí, bez fyzické výdrže.

Ono to bylo trochu jinak a já jsem tu změnu dokonce zažil. Když jsem začínal tak zde byli ještě služební plemena která byla funkční a při jejich zákroku z nich šel strach. Boxer byl bourák na obraně, dnes typický gaučák i když se již tehdy třídenního finále MR (mistrovství republiky jež bylo na úrovni stopařské a obranářské speciální zkoušky s poslušností ZVV3) již tehdy neúčastnili na rozdíl od např. Velkých kníračů (p. Němec z Plzně. Byl i k úděsu celé pejskařské Evropy 5. a 7. na ME). To samé Rotwajler a Dobrman byl o dost temperamentnější NO. Z Dog šel strach (i mě dvě dobré aportovali jako figuranta). Koncem 60. let se i pro psy otevřeli hranice a sem byli dovezeny chovné varianty služebních plemen z NSR (NO, Knírač, Doga, Rotwajler i Dobrman jsou Německá plemena, Elderteriér Anglické). Francouzské služební plemena (Briard, Pyrenejský ovčák) i Belgický ovčák se sem k nám dostali až v 70. letech. Tyto varianty služebních plemen z NSR byli kvalitnější v exteriéru ale slabší v povahách (Němci si vždy moc považovali našich zkoušek i typizací (uznání, zařazení do řízeného chovu) u loveckých i služebních plemen o hodně více než svých vlastních). Díky tomu zde vzniklo u všech služebních plemen rozdvojení chovu na pracovní a výstavní směry (varianty). U NO pracovní chovali např. G. Pokrovskij, S. Skála, M. Schober hlavně jeho žena (bratr prvého českého vítěze ME ve výkonu služebních psů) a další mimopražští jež zas tolik neznám snad jen Kladenského H. Hudce. Výstavní ovládli Ti jež byli schopni dovézt resp. zapůjčit z NSR špičkové krycí psy. Dokonce p. Hořejší z Ústí n/L dokázal dovést špičkové chovné psy NO z NSR tak, že je převzal ve 2. letech zde složil do ZVV2 a typizaci tehdy na známku z povahy 5 (ideál) s kontrolákem na 200m (zadržení na 200m s protiútokem figuranta na psa v posledních 10. metrech a 3 údery klackem prvý před zákusem) a na mezinárodních výstavách (na východě Evropy získal CACIBa, čekatelství mezinárodního šampiona krásy plemene). Ve 4 letech ho vracel zpět (do chovu v NSR) a bral si dalšího (např. Erko Harten). Tak se v průběhu 5-10ti (psí generace je 2+ roky) letech podstatně zvýšila úroveň zdejšího chovu služebních plemen v exteriéru a i vykopal příkop mezi pracovním s výstavním chovem. Většina majitelů chce hezkého (výstavního) pejska a málo z nich preferuje praktickou upotřebitelnost, povahové vlastnosti. Jelikož chovatelé pro výstavy nemají čas psy cvičit (většinou mají 3-5 zvířat + štěňata) tak to ani neumí a musí si zaplatit zkoušky z výkonu tak preferují povahy připos*anců s nimiž mají nejmenší problémy v kotcích. Tím směrem se většinově vydal chov a uzpůsobil se tomu i služební (dnes pracovní) výcvik kdy se dnes cvičí v porovnání s minulostí jen cvičené opice na které není většinou spolehnutí, viz. dnešní verze IPO I-III i národní zkušební řád. Tomuto odpovídají i výcvikové metody psů (včetně ozbrojených sborů) kdy z výcviku byly vyřazeny veškeré donucovací metody (metoda mechanická i kontrastní) i ty které neobsahují libido (metoda napodobovací) a cvičí (přemlouvá se pes) pouze metodou chuťově dráždivou. Takže i vořeši jež mají zasáhnout proti drbanům jsou cvičeni tak, že výkon je hrou (místo bojem o život) která když ho nebaví tak ji vořech nemusí hrát ale nebude odměněn. Jinak se dle dnešního výkladu Trestního práva jedná o týrání zvířat.

Psy jsem choval v kotci. Lépe pracují a jsou ochotnější k práci i otužilejší. Pes je parťák tak musí být schopen se mnou žít všude kde já a nepřekážet. I to ho někdo musí naučit (např. to, že veškeré papů vyjma toho v misce v bytě je tabu i když se nikdo nedívá).
Štěně jsem bral z kotce do bytu kde jsem ho naučil žít z lidmi pohybovat se mezi nimi a nebát se jich. Jezdit autobusem i tramvají (i při návalu), vlakem i os. autem. V létě štěně putovalo do kotce a tam většinou vegetovalo celý živou u mne. Tak získalo otužilost přechodem z léta do zimy. Když si jeho stav vyžadoval zvýšenou péči tak pes šel opět na určitý čas do bytu. Kotce jsem měl jako vojáci (policajti) 2-3 x 3-4 m vpředu s mříží a dveřmi, prkenné stěny a střecha z vlnitého plechu nebo eternitu. Vevnitř byla podlaha z betonových dlaždic 0,5x0,5 m a bouda s předsíní a dvojitými stěnami, stropem i podlahou. V zimě pes spal v boudě (dokázal si vydýchat teplotu cca 10°C, v létě na ní.

Upravil QVAK (16.01.2016 16:06:33)

Podľa mňa záleží na veľkosti, type, rase a povahe psa. A podľa toho sa pes cvičí.
A záleží aj na úlohe psa v jednotke.

Niečo o ruských služobných vojenských psoch
Úderná sila - Psi Vojny

a ešte jeden o zvieratách vo vojenských slúžbách obecne
Úderná sila - Bojové zvieratá

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozprával raz známy od PS, ako boli na "spojeneckej" súťaži psovodov a hliadok PS v ZSSR (niekedy v 70. rokoch).
Boli štyria a mali sebou len jedného psa (CSV).
Prvý deň bola súťaž výkonu psov - pes predviedol čo vedel a získal dobré hodnotenia. Potom nasledovala súťaž psovodov so psom, v podstate presun/beh na nejakých dvadsať - dvadsaťpäť kilometrov v kombinovanom prostredí. Keďže mali psa len jedného, pes to absolvoval tri krátpo sebe s tromi psovodmi - chalani boli z toho dosť vyšťavený (na rozdiel od sovietov) ale pes stále mal chuť behať a "pracovať" (na rozdiel od sovietskych), čo vzbudilo záujem niektorých dôstojníkov sovietskych pohraničných vojsk a začali sa vedúceho výpravy vypytovať na plemeno, pôvod a tak...
Na ďalší deň ráno čakalo psovoda prekvapenie - pes mal kotec rozšírený na "dvojbyt" a boli v ňom vpustené štyri feny. A ďalšie tri noci až do odchodu rovnako.

zasa som o nieco mudrejsi, vdaka za ozrejmenie.

ja som si doposial myslel, ze zahryz na clenok chlapa strhne k zemi a ked nim pes kmasa hore-dolu nepodari sa Ti ani posadit sa a psa nozom ( ak ho mas ) bodnut a zahryz na slabiny/rozkrok... no... Nechcel by som mat psa zakusnuteho v kline    Radsej by som mu asi nastavil tu lavu ruku a tak ho spodkom skusil bodnut priamo na srdce.

Psa sice mam, vycvik poslusnosti ma zvladnuty k dokonalosti ( viac nepotrebujem ), ale ako vravim - zasa som sa dozvedel nieco nove.
Este raz, vdaka.