AK - Aktuální konflikty

Vrcholem bylo rozhodnutí Poláků uspořádat na Těšínsku volby do sejmu. Znepokojené Československo zareagovalo rychle. Na společném zasedání vlády a prezidenta T. G. Masaryka rozhodlo o obsazení území Československou armádou s cílem vytlačit všechny polské vojenské jednotky za hranice. Akce začala 23. ledna.

Československou armádu vedenou Josefem Šnejdárkem podpořily v hájení území státy Dohody. Do boje vyslaly po jednom anglickém, francouzském, italském a americkém důstojníkovi.
Poměrně hladkému postupu československé armády odpovídaly ztráty na obou stranách. "Z československé armády šlo o 53 padlých, 124 raněných a sedm nezvěstných, kdežto na polské straně bylo mrtvých 92, zraněných 855 a nezvěstných 813," vypočítává historik Saheb. Československé jednotky navíc 576 Poláků zajaly.

Územní konflikt přiostřilo vzájemné obviňování z nelidského zacházení se zajatci a také z násilí na místních obyvatelích. 

Válka o Těšínsko nakonec skončila bez boje. V závěru týdne se československá armáda dostala až za řeku Vislu, kam Poláci ustoupili. Závěrečný útok na Skočov ale zastavil nátlak Dohody a obě armády podepsaly příměří.

Velvyslanci vítězných válečných mocností navrhli v belgickém Spa rozdělení Těšínska na dvě části – polskou "východní" část o rozloze přibližně tisíc kilometrů čtverečních a československou "západní" část velkou zhruba 1300 kilometrů čtverečních. Nová hraniční linie tvořená řekou Olší rozdělila i samotné město Těšín tak, jak ho známe dodnes.

Nespokojené petrohradské ženy stojící v dlouhých řadách na chléb vyvolaly mohutnou protiválečnou demonstraci. Na některých místech protesty přerostly ve střety s policií a kozáky. Večer téhož dne vydal Mikuláš II. rozkaz veliteli petrohradského vojenského okruhu, aby demonstrace okamžitě ukončil. Pokusy nasadit proti demonstrantům vojsko nebyly úspěšné, protože vojáci odmítli střílet do neozbrojených civilistů, někteří se dokonce vzbouřili, zastřelili své velitele a přidali se k nespokojencům. V průběhu dalších dvou dnů začala generální stávka.

Opzičníci kteří přavzali moc dostávali v exilu již od roku 1915 finanční podporu od Němců. Němci totiž věřili, že pokud padne carský režim v Rusku, nebudou muset s Ruskem nadále válčit, a uvolněné vojáky budou moci přesunout z východní fronty na západ.

Začátkem března 1915 poslali Němci Helphandovi „dva miliony marek na podporu ruské revoluční propagandy“.
Když vyhlásily USA válku Německu, potřeboval Berlín co nejdřív uzavřít mír na východě, aby mohl všechny síly vrhnout na francouzskou frontu. Německé ministerstvo zahraničí spolu s oddělením IIIb generálního štábu připravily odjezd a financování dvaatřiceti ruských revolucionářů v čele s Leninem z Curychu před Německo a Skandinávii domů. Jejich železniční vagon dostal exteritorialitu a přes Německo ho ochraňovali Nicolaiovi důstojníci a vojáci.
Když 16. dubna ráno překročil vlak s bolševickými emigranty ruskou hranici, nečekali na ně policisté se zatykači, jak se všichni obávali, nýbrž soudruzi z Petrohradu s kyticí květů pro Lenina. K jeho překvapení byli bolševici, kteří zůstali v Rusku, pro pokračování války. Když se chopili moci, musel vůdce bolševiků ostatní soudruhy několik měsíců přesvědčovat, že je třeba nastolit mír – jak si přejí jeho němečtí sponzoři.

http://technet.idnes.cz/jak-vznikl-sssr … enstvi_kuz