AK - Aktuální konflikty

Ten nizkofrekvencni radar zase bude nejaky spatny preklad. Ten potrebuje dlouhe anteny, na stovky metru. Take musi vyzarit velky vykon, na to dron nebude mit elektriku. Da se rict, ci nizsi kmitocet, tim je potreba vyssi vykon. Do dronu tezko dostanou neco jako je radar Voronez a nebo nejaky system jeko je Vera.
Radar na dronu by spotreboval vic energie nez by potreboval k letu. Fotoaparaty, radiove spojeni, prenos TV, to je vsechno otazka par W. Co umi mobil a jakou ma baterku. Ten radar bude chtit o rady vic elektriky.  Ten dron by musel mit vahu dost metraku, pokud by mel vydrzet dlouho, musel by nest hodne PHM.  To nenahradi radary dalekeho dosahu.

    1965 - Přilétá Jastreb rychlostí 2M
    Sovětský svaz zavedl do výzbroje bezpilotní letoun Tu-123 Jastreb s rychlostí 2M a operační výškou přes 20 000 m.

    Zdroj: http://technet.idnes.cz/x-47b-odstartov … chnika_kuz

Upravil Beda (18.10.2015 18:15:36)

OK, ale uvědom si, že jakkoliv zkrácená anténa přichází zároveň o svoji účinnost - nejde totiž jen o vyzářený výkon, ale taky o schopnost něco přijmout a předzesilovače taky vše neřeší.  Navíc rámové ani magnetické antény taky nejsou zrovna nejmenší.
A tady jsme opět u problému, který už tady prezentuji velmi dlouho. Každé radioelektronické zařízení, které musí něco vyhodnotit má přijímač. Bohužel, tady je jádro pudla - toto je totiž nejslabší článek řetězce. Zahltit jakýkoliv přijímač, tak aby byl totálně nepoužitelný, je dnes VELMI, ale VELMI snadné. A to dokonce tak snadné, že ani není třeba znát kmitočet, na kterém přijímač pracuje. Širokopásmové pulsní rušičky jsou velmi efektivní nástroj...
Viz např. "oslepení" D. Cooka systémem Chibiny, nebo systém Krasucha 4  

Upravil petrp (18.10.2015 20:27:54)

U těchto vln (DV a SV) je hlavním (a nepřekonatelným) problémem jejich pohlcování vrstvou "D" - příjem na větší vzdálenost je ve dne znemožněn a v noci je velmi závislý na stavu vrstvy "E"
U vln v pásmu KV je to obdobné - velká závislost na stavu vrstev F1 a F2 a sluneční činnosti, nehledě na různá pásma ticha (stovky km). Navíc Dellingerův jev je dokáže spolehlivě vymazat, i když jen krátkodobě.
viz např. tady:
http://radio.feld.cvut.cz/personal/miku … sireni.pdf

Nicméně to pořád neřeší ten zpropadený základní problém - úmyslné aktivní zahlcení přijímače... 

PS: Tím zahlcením přijímače to ale může jen začít - není až takový problém mu ten přijímač, velmi silným signálem na jeho vstupu, nenávratně zničit...(viz parametry systému Krasucha 4)

Upravil petrp (18.10.2015 21:15:24)

No, asi nebudu prezentovat matematické výpočty, pro praktické zkušenosti asi nemusíme jít ani moc daleko. Přes-horizontové radary se používaly dost dlouho -  viz např. ruská Duga, o které se tu nedávno mluvilo, australský Jindalee, nebo americký OTH-B.

Pojďme si to trochu rozebrat:

Pozemní stanice
Dosahy byly deklarovány v hodnotách tisíců km, výkony byly v řádech MW. Velmi záleží na použitém pásmu, tyto systémy mohly pracovat ve velmi širokém rozsahu KV kmitočtů.  Ale i tady je problém - např. těch 10m (30MHz) je velmi závislých na úrovni sluneční aktivity. Šíření takovýchto vln se (nejen) během dne rapidně mění a při takových výkonech je nutno se vypořádat s přímou vlnou, "odněkud" odraženou nebo tzv. "LP - long path" vlnou (přichází zpět okolo celé zeměkoule). To se ale dá, v impulsním provozu, řešit časováním přijímače, který pak nežádoucí odrazy neslyší - v tu dobu není aktivní, je "uzavřený". Antény takových radarů jsou velmi rozsáhlé a přijímače velmi citlivé.

UAV
Pro UAV by asi opravdu stačilo nainstalovat na křídla rámové antény, které by se i daly v jistém (a ne malém) rozsahu kmitočtů přelaďovat. U nich je ale právě problém zahlcení největší. Pro odstavení takového stroje stačí běžný KV transceiver se 100W výkonu - dnes běžná komerční záležitost. Je potřeba znát kmitočet, na kterém je právě aktivní, což ale není vzhledem k použitým výkonům u pozemní stanice až tak velký problém, dnešní radiové scannery jsou velmi rychlé...

No a k zahlcení pozemní stanice stačí stejné zařízení s malou směrovou Yagi anténou, jako pro odstavení UAV - právě proto, že mají tak citlivé přijímače. Právě ta nutná velká citlivost přijímače (aby zachytily velmi slabé odrazy) je největší problém.

PS: Mezi radioamatéry je dnes mnoho tzv. "Big Gun" stanic, které mají na KV pásmech vyzářený výkon 25kW a více (5kW výkonu a 8dB zisku antény). Já jsem jen slabý odvar, se svými 1,5kW EIRP 

Palba na aktivní rušič - něco o tom vím, pár let jsem tím cílem byl. Ten rušič musí někdo zaměřit a poté sejmout. To znamená, že v prostoru musí být i nějaké zařízení, které je schopné to udělat. Navíc, (a ty to víš), proto byly vyvinuty zařízení s frekvenčním skokem, které toto do jisté míry ztěžují. Ale toto nebezpečí samozřejmě trvá - ale na obou stranách - on i ten radar co chce sledovat musí vysílat a zaměřuje se mnohem snadněji :-)

PPS: Napsal jsem to hodně zjednodušeně, je to velmi složitá problematika. A fakt, že tyto "over horizont" radary už nejsou používané taky o něčem svědčí...

Upravil petrp (18.10.2015 22:04:59)