AK - Aktuální konflikty

SOFIE/PRAHA Krátce před svítáním vjela do ulic Iztoku, čtvrti bulharského města Pazardžik, obrněná auta. Maskovaní policisté, kteří se z nich vyrojili, zahájili v této romské enklávě rozsáhlou razii posvěcenou kontrarozvědkou DANS. Na sklonku dne měli na kontě přes 40 prohledaných budov a 26 zadržených lidí. Jako prvního se zmocnili Ahmeda Moussy, vůdčí tváře iztockých salafistů.
    O sedm měsíců později, v červenci 2015, byli Moussa a třináct dalších radikálů obžalováni ze šíření náboženské nenávisti a válečné propagandy. Charismatický romský kazatel už tehdy oplýval zkušenostmi s bulharskou justicí, jež ho na základě analogických prohřešků potrestala již v letech 2004 a 2014. Tentokrát se však přidala explicitní obvinění z kontaktů s teroristickým hnutím Islámský stát (IS).
    Své následovníky Moussa nabádal, že bojovat v chalífátu je svatou povinností každého muslima, tvrdí obžaloba, s níž se obeznámila investigativní síť BIRN (Balkan Investigative Reporting Network). Podle svědků je vyzýval, aby se s IS dělili o peníze, a v kázáních oslavoval násilí. Fanatickou ideologii podle prokuratury rozséval i na sociálních sítích, podobně jako spoluobžalovaní – důkazní materiál obsahuje například snímky, na nichž pózují s proslulou černou vlajkou či ukazováčkem vztyčeným k nebi, ale i reklamními předměty z dílny IS v podobě čepic či klíčenek.
    A nejen to: Moussův domov poskytl přístřeší třem džihádistům na cestě do Sýrie. Zatímco Srb Izudin Crnovršanin, jehož Moussa hostil v listopadu 2013, skončil v rukách srbské policie, Francouz bosenského původu Sajíd Husejnović a německý Turek Murat Asyyildiz svého cíle dosáhli a zmizeli kdesi v syrských državách samozvaného chalífát.
    Muslimové bez perspektivy
    Bulharsko je domovem jedné z nejpočetnějších muslimských menšin v Evropě. Tvoří desetinu populace, uvádí sčítání z roku 2011; dnešní odhady dosahují dokonce na 14 %. Kromě etnických Turků sem spadá také další dědictví Osmanské říše: Pomaci čili potomci Slovanů, kteří za nadvlády Istanbulu konvertovali k islámu, a muslimští Romové.
    I oni pochází z těch, kteří v minulosti přijali víru svého hegemona. Hovoří turecky a sami se za Turky označují, většinová společnost – a často i samotní Turci – je však vnímá jako Romy. Za komunismu mnozí pracovali ve státních podnicích, pád Živkovova režimu pro ně tudíž znamenal těžkou ránu. Přinesl nezaměstnanost a každodenní živoření v izolovaných ghettech, kde se kromě práce nedostává ani základního vzdělání či lékařské péče, natož perspektivy.
    Náboženství se tak pro ně stává jedinou jistotou. „Romové hledají v islámu novou identitu. Chtějí být součástí něčeho většího. Něčeho, co zboří zdi jejich ghetta,“ vysvětlila pro list Dnevnik antropoložka Antonina Željazkova.
    Deprimovaný Angel Stojanov
    Za „větším“ zamířil v půlce 90. let také Ahmed Moussa. Tehdy se ještě jmenoval Angel Stojanov a kromě marné honby za zaměstnáním válčil rovněž s depresí a schizofrenií. Jako další bulharští Romové, i on nakonec odjel za prací na Západ, konkrétně do Vídně, kde konvertoval k islámu. Příklon k jeho radikální formě posléze stvrdil v Kolíně nad Rýnem, kde navázal kontakty s extremistickou skupinou turecké provenience Kalifaatsstat.
    Po návratu do Bulharska se usadil v Iztoku a začal působit jako samozvaný imám. Oficiální muslimští vůdci jeho činnost neposvětili, přesto neúnavně kázal všude, kde se naskytla příležitost, a brzy měl řadu oddaných stoupenců. Velkou roli prý hrálo jeho charisma.
    Moussovi přívrženci si nechali narůst vousy, západní oděv vyměnili za dlouhá roucha a bulharská jména za arabská. Příklonem k fundamentalismu se separovali nejen od většinové společnosti, ale také od svých umírněných sousedů. „Ti vousatí už si ke mně sednout nepřijdou,“ postěžoval si reportérce BIRN iztocký kavárník Sašo. Jiný Iztočan si posteskl, že ho Moussa připravil o přátele. „Ale já nemůžu žít tak, jak se žilo před tisíci lety. Dávám přednost islámu, který odpovídá současnému životu,“ dodal.
    Živná půda pro radikalizaci
    Právě v tom tkví ovšem problém. Život řady bulharských muslimů mnoho naděje neskýtá, nabízí však dostatek frustrace, živné půdy pro radikalizaci. Díl viny přitom nese bulharský stát, v otázce menšin rétoricky tolerantní, reálně však nepříliš kompetentní. Situaci nesvědčí ani přebujelá korupce ve státní správě, o vazbách prominentů na organizovaný zločin ani nemluvě.
    Bulharsko je v hledáčku zahraničních islamistů nejen jako možné pole expanze, ale také tranzitní země a logistická základna. Jenže oficiální islámské instituce, jež by importu salafismu měly preventivně čelit, jsou zoufale podfinancované. Mimo jiné.
    „V Bulharsku dnes neexistuje jediné islámské vzdělávací středisko s akreditací ministerstva školství. Chybí státní podpora i prověrka ze strany státu, kdo - a co - vyučuje v islámských školách. Obojí napomáhá šíření radikálního islámu. Stejně tak nejednota: operují tu duchovní různých islámských denominací a sekt a spory rozdělují i vůdčí islámské autority,“ popsala LN ze Sofie balkanistka Zuzana Piptová-Vrabchev.
    Zahraniční salafisté i jejich bulharští žáci jsou tak stále nebezpečnějšími konkurenty umírněné islámské tradice. Jeden příklad za všechny: vlivnou mešitu Ebu Bekir, kde byl Ahmed Moussa zatčen, finacovaly peníze Saúdů.
    Zdroj: http://www.lidovky.cz/frustrovane-romy- … ntent=main