AK - Aktuální konflikty

Úplne súhlasím so Svarbojom. Gunship je proste ako letka bojových vrtuľníkov zhustená do jedného stroja.
Aký stroj a aká výstroj/výzbroj by mohla tvoriť ruský gunship?

A co třeba An-3? Unese to skoro 2 tuny, dostup 4400m - to je ještě v dosahu MANPADů :-(
Nějaký 30mm kanon to asi unese, dá se počítat s tím, že se střílí z kopce a tak účinný dostřel roste.
Pro větší ráži bych uvažoval o bezzákluzovém dělu, aby se to nerozpadlo ve vzduchu od zpětného rázu.
Není potřeba ani střele udělovat velkou rychlost, stačí ji jen vyplivnout.
Možná by stačil minomet - něco jako 2B9 Vasilek, munice může být redukovaná.

Asi bych si dokázal představit v této roli i Be-200 - když unese 12 tun vody, tak munici unese také.
Nemusí to být nutně vrtulové letadlo.

Jednomotorák rozhodne nie, už dvojmotorový stroj je na pováženie ohľadom spoľahlivosti a odolnosti voči paľbe zo zeme.
S ohľadom na spätný ráz zbraní to musí byť stroj s nosnosťou minimálne 5-8 ton, ľahší pri bočnej paľbe veľmi trpí rázmi.
Ďalšia vec - tie zbrane musia mať nejaké lafety pre bočnú paľbu, zásobníky atď.  Čiže nestačí počítať hmotnosť samotnej zbrane a munície, ale treba to násobiť ešte tromi alebo štyrmi. U AC-130 predstavuje hmotnosť bojového vybavenia okolo 20-22 ton, pritom samotná výzbroj len okolo troch ton (40mm Bofors v tahanej verzii necelé dve tony, 105mm hufnica M102v ťahanej verzii necelé 1,5 tony), čiže pomer je až 1:7 (vrátane munície)

AC-130 - mě ten koncept připadá geniální.

Je sice vhodný jen pro asymetrické konflikty, ale pokud Rusko reálně v takových konfliktech bojuje (Sýrie, Čečensko, budoucí konflikty proti IS v postsovětských republikách), tak nemá smysl strkat hlavu do písku a říkat "my to nepotřebujeme a vůbec by nám to nepomohlo". I na Evropském bojišti se konflikt může dostat do stavu, kdy PVO s dosahem >4km je potlačena a nasazení je možné.

Dělostřelectvo všechno nevyřeší - po salvě by se mělo přemístit, aby to neschytalo - tj. nelze bezpečně pokračovat v útoku. Přesnost nemusí být velká a doba od výstřelu po dopad je také mnohem větší - fyziku nelze ošidit. Spřažení obrazu z pozorovatelského UAV s reálnou mapou terénu a napojení na dělostřelecký počítač baterie také nemusí být snadné a nejsem si jist, zda je uspokojivě vyřešeno. Ještě jsem neviděl, že by operátor UAV klikal na obraz a po nějaké prodlevě se tam ukázal zásah včetně oprav střelby podle předchozích dopadů.

Zatím je nějaké automatické řízení palby součástí předpokládám jen samohybných děl. Ta jsou těžká, drahá a jejich doprava do prostoru nasazení může být komplikovaná. Letadlo lze nasadit ale velmi rychle a může třeba podporovat výsadkové jednotky - které např. mohou skrytě vyřadit PVO a potom se udržet na místě s podporou ze vzduchu.

Mě by se líbilo zavést automatický systém řízení palby k taženým dělům - prostě by tam počítač nastavil náměr a odměr a ve vhodný okamžik vystřelil. Ještě by se muselo zapracovat na urychlení procesu sbalení děla a automatickém připojení k doprovodnému náklaďáku - nějakým navijákem s lanem. To by potom zvládli obsluhovat (rozvinutí a nabíjení) i mobilizovaní vojáci.

AC-130 má mnohem jednodušší úlohu k míření. Střelba je přímá a z kopce. Navíc by takové letadlo mohlo být i bezpilotní nebo s minimální posádkou - pilot+střelec. Výhodou je, že pořád má cíl na mušce a nemusí dělat nálet.

Naváděná munice je dnes(včera?) astronomicky drahá, armády se musí vejít do rozpočtu - pokud ne, tak je to cesta k ekonomické porážce.

Pokud bude letadlo vybaveno automatickým nabíjením, tak může střílet např. i z 8km a vyhne se MANPADům i v hornatých oblastech (nabíječi v AC-130 pracují v nepřetlakovém prostoru). Pokud je potlačena PVO, tak může AC-130 zlikvidovat libovolný tank na bojišti a to ještě velmi levně, mělo by šanci i na jedoucí tank, což je pro pozemní dělostřelectvo těžká úloha.

Upravil pks (08.12.2015 09:14:11)